O mně - to je dost těžké. Jsem matka a taky pejskař. Kočky respektuji, ale nemusím. Chtěla jsem vždy psa, který má co nejblíže k vlkovi. Dlouho jsem se rozhodovala mezi československým vlčákem a saarloosovým vlčákem. Nakonec vyhrál saarloos. Nikdy jsem nelitovala a nelituji. Je to úchvatný pes. Pro mě je to jako soužití s vlkem v psí podobě. Je to náročné, složité, ale tu lásku, kterou člověku dají a to pouto, co mezi člověkem a saarloosem vznikne a navenek není vidět, je něco neskutečného. Můj muž chtěl vždy ovčáka. Jenže z mého pohledu již není ovčák jako ovčák co do vzhledu a zdraví a tak jsme oslovili CHS z Jankovského dvora, kde se měl narodit první vrh východoevropáků v Čechách. Uspěli jsme a po narození štěňat okamžitě vyhrála černá kulička. Kulička rostla nezadržitelným tempem. Z lenivého malého medvídka, se rázem stalo černé uštěkané střeštiprdlo, které neustále běhalo od jednoho psa k druhému a doslova je permanentně drželo v hravém a dravém stavu. Dobré na této smečce je, že se v podobě obětního beránka střídají. Já se během těchto měsíců naučila mnoho z psího světa. Moc jsem nebyla na žádné psí sporty a natož jak to do té štěněcí palice dostat. Ale zadařilo se. Začala jsem navštěvovat cvičák a získala spoustu přátel. Také výstavy, byť už jsem si jich mnoho odchodila se saarloosama, jsou také skoro každoměsíčním chlebem. 

Mé psí lásky mě dovedly až k druhé zálibě a to je kreslení. Našla jsem v sobě nejen chuť do práce se psy, ale zároveň  jsem najednou viděla klid a soustředěnost, když mám možnost je nakreslit. A i oni jsou v tu chvíli hodní a vždy se najde dobrá psí duše, co mi u kreslení zahřívá nohy pod stolem. 

Moje psí smečka: 

Namia (7let) - hnědá kapitánka smečky a matka odchovaných dvou vrhů D a G Rosenwolf. Je hrdá, ale i laskavá a nejvíce vynalézavá. 

Diaval  (4roky)- syn Nami z vrhu D. Je to pan pes. Klidný, vyrovnaný, nedělá mu problém tři hodiny ležet v náručí a koukat do očí. 

Balú (necelé 3roky) -  je velmi rezervovaný a plachý a taky nejvíce vlčí. Bohužel u Balúa bylo diagnostikováno genetické onemocnění /deficit PCYT2/ a tak již vím, proč se svým způsobem tak chová. Jeho cesta tady na zemi se velmi rychle krátí a tak je naší prioritou mu jí co nejvíce zpříjemnit. 

Balúa jsme museli pár dní před vánoci nechat jít. Moc mi chybí a nejen mně. 

Aron (20 měsíců) - je pro mě takový přechodový můstek mezi vlkem a psem. Je to pes s charakterem, vlastní hlavou a zároveň věrný ochránce. Dokonalejší není.